Figurka Elišky Přemyslovny, poslední Přemyslovny na českém trůně, matky Karla IV. - dárek a suvenýr pro všechny milovníky historie a návštěvníky Čech. 

Figurka Elišky Přemyslovny představuje dceru českého a polského krále Václava II. a poslední Přemyslovnu na českém trůně.

Figurka je z umělé hmoty, ručně malovaná, 12 cm vysoká, uložená ve slídovém otvíratelném obalu a papírové krabičce velikosti 8x8x16 cm. Figurka má certifikát ES typu 110460 T/NB - hračka. K figurce je připojen letáček s krátkou informací o všech 6 postavách 1. serie figurek v češtině, angličtině a němčině.

ELIŠKA PŘEMYSLOVNA- životopis: 

Václav II., otec Elišky, byl šestý český král a první polský král z rodu Přemyslovců. Oženil se s Gutou Habsburskou, dcerou Rudolfa Habsburského a měli spolu deset dětí. Dospělosti se dožili právě Eliška Přemyslovna, Václav III., Anna Přemyslovna a Markéta Přemyslovna.

Eliška přišla o matku ve svých pěti letech, byla vychovávána na Pražském hradě ve svatojiřském klášteře. Abatyší tohoto kláštera byla její teta Kunhuta Přemyslovna a je pravděpodobné, že se Eliška měla stát následnicí v úřadě abatyše. Václav II. se po smrti své ženy Guty Habsburské znovu oženil a to s Eliškou Rejčkou Polskou. Mezi nevlastní dcerou a přibližně stejně starou macechou již možná v těchto letech vznikl vzájemný odpor, který pak obě ženy provázel celým jejich životem. Král Václav II. měl s Eliškou Rejčkou ještě jednu dceru, Anežku.  Václav II. umírá v červnu 1305 na tuberkulózu a vlády se ujímá bratr Elišky Přemyslovny, Václav III. a to ve věku 16ti let. Panuje pouze krátce a historici mají na jeho dobu vlády různé názory. Podle některých jednal moudře a prozíravě, podle jiných lehkomyslně hýřil, popíjel a rozdával majetek koruny. Jeho panování náhle ukončila dodnes nevyjasněná vražda 4. srpna 1306 v Olomouci. Králem Václavem III. vymřel panovnický rod Přemyslovců po meči, protože král nestihl zplodit potomka se svou manželkou Violou Těšínskou.

Po smrti posledního krále Přemyslovce nastaly mohutné mocenské boje o následnictví na trůně českých zemí.  O království se nejprve přetahovali Jindřich Korutanský, manžel Anny Přemyslovny, s Rudolfem Habsburským.  Zvítězil Rudolf, který své postavení navíc upevnil sňatkem s vdovou po králi Václavovi II., Eliškou Rejčkou. Elišku Přemyslovnu dal Rudolf vystěhovat z Pražského hradu. Než měly dějiny čas zvyknout si na nového panovníka na českém trůně z rodu Habsburků, král Rudolf zvaný Kaše, náhle umírá na úplavici a to 4. 7. 1307 při obléhání města Horažďovice. Tím je opět uprázdněné místo českého krále. Na trůn se vrací uprchlý Jindřich Korutanský. Aby se zbavil nebezpečí v osobě dospělé, ale dosud neprovdané přemyslovské princezny, Elišky Přemyslovny, chce jí provdat za bezvýznamného pána Otu z Lobdaburgu. Za pomoci českých pánů prchá princezna z Pražského hradu. Česká šlechta, nespokojená s vládou Jindřich a Korutanského, se spojuje s opaty významných klášterů, Heidenreichem Sedleckým a Konrádem Zbraslavským. Opati jsou pověřeni jednáním o sňatku Elišky Přemyslovny se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Tímto vybraným ženichem je Jan Lucemburský, který se má stát novým českým králem po boku svojí ženy z rodu Přemyslovců.  Král Jindřich původně navrhoval, aby se manželem Elišky a českým králem stal jeho bratr Walram. Eliška se osobně dostavila do Špýru, kde byla představena králi Jindřichovi a jeho manželce Markétě. Přemyslovská princezna udělala na panovnickou dvojici dobrý dojem, a tak souhlasili se svatbou jejich jediného syna Jana s Eliškou a to i za okolností, že Janovi bylo čtrnáct let a Eliška Přemyslovna byla o čtyři roky starší. Svatba se konala 1.9. 1310 ve Špýru a následně se mladí manželé s vojskem vydali do Čech dosáhnout i fakticky svého trůnu. Před jejich vojenskou přesilou prchá opět Jindřich Korutanský i s manželkou do Korutan a Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský obsazují Prahu a jsou zde korunováni 7. února 1311 za krále a královnu.

Manželství Jana a Elišky nebylo příliš šťastné. Snad vadil věkový rozdíl, kdy Jan ve své ženě viděl spíše dozor, než partnera. Možná se také podepsal fakt, že se zatím z manželství narodily pouze dvě dcery. První syn Václav, budoucí císař Karel IV., se královskému páru narodil až roku 1316. Eliška se pokoušela co nejvíce uplatňovat svůj vliv na panování v království, chtěla bezpodmínečně obnovit moc  a slávu přemyslovského rodu. Jan Lucemburský byl naopak znechucen realitou českých zemí, odbojností panstva a relativní skromností místních poměrů. Začal stále častěji vyjíždět na výpravy do cizích zemí, kde si velmi rychle získal slávu a proslulost jako hrdina a pravý rytíř.

Eliška Přemyslovna ani v této době nezapomínala na nenáviděnou macechu Elišku Rejčku. Eliška Rejčka po smrti svého druhého manžela, Rudolfa Habsburského, žila ve věnném městě královen Hradci Králové. Sblížila se s předním českým velmožem panem Jindřichem z Lipé.  V zemi tedy vznikly dvě silné znepřátelené mocenské skupiny, jedna kolem dvojnásobné královny vdovy a pana Jindřicha z Lipé a druhá okolo Elišky Přemyslovny podporované panem Vilémem Zajícem z Valdeka.   Spory o moc vyvrcholily roku 1315, kdy nechala Eliška Přemyslovna Jindřicha z Lipé uvěznit na hradě Týřově. Na stranu Jindřicha se postavila většina šlechty, v zemi propukla tzv. „válka dvou královen“, a tak musel být Jindřich už po půlročním vězení propuštěn. Panstvo dokonce hrozilo Janovi Lucemburskému vyhnáním ze země a volbou jiného krále. Celou situaci musel uklidnit až roku 1318 Ludvík Bavor jako vyjednávač a celý konflikt dopadl vítězstvím strany pana Jindřicha z Lipé.

Tato prohra pravděpodobně přispěla ke krachu manželství Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, kdy Jan vinil svoji ženu – a asi právem – z vyhrocení sporu se svojí bývalou macechou. Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně, Eliška s dětmi se uchýlila na hrad Loket. Jan Lucemburský Loket vojensky obsadil a odvezl si tři nejstarší děti. Eliška Přemyslovna se svému muži postavila na odpor s vojskem, se svým spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka obsadila Prahu.  Na vzbouřence zaútočilo vojsko krále Jana a Eliška byla poražena. Jan Lucemburský poslal svou ženu do vyhnanství na Mělník.  Zde ji král Jan několikrát navštívil a narodil se jim syn Jan Jindřich. V této době se údajně Eliška Přemyslovna společně se svým nevlastním bratrem Volkem pokusila připravit Jana Lucemburského o život a místo něj nastolit svého syna Václava. Král Jan se o celé věci dozvěděl a Eliška musela před jeho hněvem uprchnout do Bavorska.  Od té doby již žili královští manželé jako cizinci nebo spíše jako otevření nepřátelé.  Eliška Přemyslovna zemřela na tuberkulózu ve svých osmatřiceti letech a to 28. září 1330. Tato poslední Přemyslovna se snažila ze všech svých sil obnovit a zachovat slávu a moc své rodiny, ale její asi dobře míněné snahy často kazila její vznětlivá a mstivá povaha.

Podobu Elišky Přemyslovny známe z portrétní bysty Jana Parléře, i když ta vznikla dlouho po smrti královny. Dále je zachována její idealizovaná podoba v iluminaci Zbraslavské kroniky a jiných dobových kronik. Naše figurka je oblečena v tehdejším typickém oděvu urozených žen, tzv. supotu, doplněném hermelínovým přehozem. Koruna královny Elišky vychází tvarově ze svatební koruny nalezené v pokladu ve Slezské středě a připisované právě Elišce Přemyslovně.